Napoleon - hrdina nebo tyran?
Ačkoli už od jeho smrti uplynulo téměř 200 let, je Napoleon (1769-1821) stále rozporuplnou postavou. Význam jeho osobnosti je nepochybný: během několika let změnil historii Francie i Evropy. Co však je stále předmětem diskuse, je otázka, zda jeho režim Francii prospěl.
Napoleon se narodil v korsickém Ajacciu r. 1769, krátce potom, kdy janovský městský stát prodal ostrov Francii. Jméno Napoleon Bonaparte svědčí o jeho italském původu. Korsičané měli k Italům blíže jazykem i kulturou a Napoleon sám se svého původu nikdy nevzdal, i když byl vychován ve Francii a absolvoval vojenskou akademii v Paříži, než se stal důstojníkem dě-lostřelectva. Krátce byl zapojen do korsického nacionalistického hnutí, ale pak se přidal k jakobínským revolucionářům ve Francii. Vynikl při obléhání Toulonu, kde stál proti Britům již jako brigádní generál.
Jeho kariéra pokračovala i za dramatických událostí v polovině 90. let a v r. 1795 mu bylo svěřeno velení pozemní armády. V r. 1796 se oženil se svou milenkou, starší Josefinou Beauharnaisovou (1763 - 1814), vdovou po generálovi, který zemřel za revoluce pod gilotinou. Téhož roku podnikl úspěšné tažení do Itálie a přinutil Rakousko, aby mu postoupilo cenná území. Vystupoval proti royalistům ve vládě, ale na vrcholu své moci se prohlásil za francouzského císaře a italského krále, vzal si za ženu dceru rakouského císaře a podrobil si Rakousko, Prusko, Španělsko a Portugalsko.
Stejně dramatické byly i jeho porážky. Kolize s Brity provázely jeho invazi do Egypta, kterou podnikl v r. 1798, aby přerušil tok bohatství, plynoucího z koloniální Indie. Úspěšně zemi obsadil a zavedl tam četné evropské politické instituce, správu a technické vymoženosti. Jeho loďstvo však zničili Britové pod velením admirála Horatia Nelsona (1758 - 1805) v bitvě u Ab-úkiru (1798). Plánované obsazení Británie skončilo další námořní porážkou od Nelsona u Trafalgaru (1805). V r. 1812 se Na-poleon vydal do Ruska, které bylo další silnou velmocí, již si ještě nepodrobil, a které odporovalo francouzským ambicím na Baltu. Porazil ruskou armádu u Borodina a vstoupil do Moskvy. Avšak ruská taktika spálené země a partyzánského boje při-pravila jeho armádu o dodávky potravin a krutá ruská ho přinutila ke katastrofálnímu ústupu. Po rozhodující porážce v bitvě u Lipska (1813) byl spojenými armádami Ruska, Pruska, Rakouska a Británie zahnán zpět do Francie a posléze v r. 1814 byl přinucen abdikovat. Z exilu na ostrově Elba se již následující rok triumfálně vrátil, ale u Waterloo v Belgii byl Brity a Prusy r. 1815 definitivně poražen. Zemřel (byl patrně otráven) po šesti letech ve vyhnanství na odlehlém atlantském ostrově Sv. Helena.
Byl to prozíravý státník, nebo jen nemilosrdný tyran? Mnohé z toho, co pro Francii udělal, bylo dobré. Obnovil její zahraniční prestiž a položil základy moderního francouzského státu tím, že zavedl občanský zákoník, vybudoval správní systém prefektur, založil Francouzskou banku a další finanční instituce. Ale tak jako už tolik diktátorů před ním i po něm, nebyl schopen rozlišovat zájmy svoje a státní a jeho ambice ho zničily. Avšak pro mnohé své rodáky zůstává stále velkým hrdinou.